POSEDLOST ČLENŮ ODDÍLU GASTROTURISTIKOU

V tomto komentáři bychom se rádi a s úsměvem zastavili nad posedlostí našich turistů jídlem. Občerstvení zcela jednoznačně k výletům patří a je jejich oživením. V první řadě se stalo naprosto železným pravidlem, že na každém srazu před výletem je k dispozici dobrá kávička a docela často i nějaká ta sladkost. Jen zcela výjimečně (možná překvapivě) i nějaká ta lihovina. A to tak, aby se nenarušil termín startu, kterým je přesně desátá hodina. Během samotného výšlapu či cyklovyjížďky je vždy pamatováno na to, aby byla na trase nejméně jedna prověřená provozovna s polévkou a pivem. S pivem většinou problém nebývá, zato s tím jídlem je to složitější. Občas se totiž stane, že nás někde nemile překvapí. To je potom potřeba vzít zavděk třeba i cukrárnou. Třeba Čeba nás nejednou rozesmál s ústy zabořenými do větrníku. Stává se to ale výjimečně. Protože většinou je nabídka polévek rozmanitá a vyhovující. A tak jsme okusili snad všechny možné. Gulášovou, česnečku, bramborovou, frankfurtskou, zelnou, dršťkovou, zeleninovou, čočkovou, kroupovou s uzeným masem, samozřejmě vývary a dokonce i dýňovou. Největší potěšení nám vždy připravila dršťková polévka v hospodě U Ervina v Hlubočkách, vývary na Šternberské expedici a nabídka Pod lomem v Hrubé Vodě. Samostatnou kapitolou jsou pak nástavby polévek. Někdo dává přednost dopředu připraveným „lepeňákům“ a někdo zase nemůže pohrdnout klasickým jídlem. Třeba právě Čeba. Smažák s hranolkama úplně v klidu. Kišin zase málokdy odolá gulášům. Velmi oblíbené jsou bramboráky na lovecké chatě a zastávky U Dočkalů v Bělkovicích. Samostatnou kapitolou je potom menu přichystané vždy na závěr na naší základně na hřišti. Včetně piva se o tento catering většinou stará Jirka Vrána a kolektiv dobrovolníků. A tak bývají často špekáčky, grilovaná krkovička, uzené cigáro, ale třeba i zdravotní šopský salát. No ale dokážeme se i nafutrovat tataráčkem od Kišinů a při příležitosti nachozených 50 km i guláškem od Pejrosa. V dohledné době nás navíc čeká premiérové vyzkoušení nového roštu na makrely. Zkrátka je toho míň toho nesnědeného, než toho snědeného. Je tedy navýsost jasné, že turistika a jídlo téměř jedno jsou a patří k sobě jak k velbloudovi hrb. Jak kdysi pravil klasik. Naši členové to jen potvrzují. Protože těch fotek u jídla máme zdaleka nejvíc. Tedy rozhodně víc než těch sportovních, a nebo třeba společných.